Pořadatel

Kontakt

Hlavní partner

Partneři

Napsali o nás

19. října 2009 | Lidé chtiví vína tloukli na sklepy

Mikulovsko - Sobotní ráno je pošmourné. Nad malebnou Pálavou se honí mraky, ale hlučícímu davu lidí v mikulovském turistickém centru to nevadí. Jejich poznávacím znamením bude propříště fortelná degustační sklenička zavěšená na krku, podobně jako vstupenka Festivalu otevřených sklepů.

„Přijela jsem z Teplic, můj přítel je vinař, já zase na pivo. Zřejmě mne chce předělat," směje se na začátku příjemné túry devětatřicetiletá Markéta Nováková. Dodává, že nezvyklé akce, při níž bude putovat mezi šestnácti vinnými sklepy v úchvatné přírodní scenerii, se účastní také z pragmatického důvodu. „Chci si nakoupit a odvézt do Čech to nejlepší moravské víno."

A většina oslovených z velkého zástupu lidí valícího se přesmikulovské náměstí do přilehlých sklepů hlásí jako startovní stanice česká města: Praha, Hradec Králové či Pardubice. Výjimku na degustačním festivalu tvoří Robert Zverina. Do Mikulova přijel tento česky nemluvící čtyřicátník ze Seattlu. Potomek českých emigrantů byl atmosférou festivalu doslova magnetizovaný. „Ve státě Washington máme podél řeky Columbia také vinice, ale takovou akci jsem tam nezažil," neskrývá nadšení Zverina a vše posuzuje americkými měřítky. „U nás by to byla obrovská akce pro tisíce lidí. Bohužel takové malé útulné vinné sklepy u nás nemáme," dodává. Stejně jako mnozí další plánuje na první den koštování a poté nedělní nákup.

Samotní vinaři byli přílivem návštěvníků potěšení také. „Tloukli nám na vrata už úderem desáté ráno," směje se vinař Jaroslav Drmola z Bavor. Zájemce chce nalákat nejen na nápoj z hroznů, ale i na pravou domácí zabijačku. Před vstupem do degustační místnosti vře kotel s vepřovými hlavami a na stole před ním se už povalují jitrničky, tlačenka a škvarky.

Oslovení vinaři se shodují na tom, že přízeň a zájem možných kupců u nich převážily nad rozdělaným vinobraním. „Zastavili jsme ty naše žně na celý týden, kvůli přípravám na akci. Mám ještě třicet procent úrody na poli," svěřuje se Drmola. Jeho žena Zdeňka situaci humorně odlehčuje tvrzením, že do chladného vinohradu případně naženou ty, kteří při festivalu opojnou tíhu výtečných moravských vín neunesou.

„Samozřejmě nám jde o zviditelnění. Mám ještě dva a půl hektaru sbírat," říká vinař Josef Maňák ve svém sklepě v Perné. Vzápětí dodává, že festival je reklamou nejenom jednotlivcům, ale i výjimečným pálavským vínům. I když o šíření slávy zdejšího vína se stará i sám. „Otevřeli jsme v deset, ale já přišel mezi degustující později. Mám v Praze stálé pacienty a vezl jsem tam tuto naši medicínu," dodal s nadsázkou vinař obdělávající pět hektarů.

Jeho kolega na opačném konci vsi Pavel Skrášek má jasno. „Do akce jsem chtěl od samotného začátku. Já se starám o víno. Vinohrad vlastní moji rodiče. Chybí nám posbírat už jenom odrůda Cabernet Moravia," říká mladý muž, který v zástěře s elegancí číšníka neustále prochází mezi střídajícími se hosty.

Přítomnost laiků z Čech může moravské vinaře někdy i zaskočit. Třeba dotazem, zdali pozdní sběr znamená víno z hroznů sbíraných výhradně v noci.

Dvojice mladíků Patrik Karadi a Lukáš Sýkora přijela z Prahy a Berouna. „Chceme se něco dozvědět o kvalitním vínu. Zatím jsme jen jednou navštívili vinobraní. Jsem moc zvědavý na malé sklípky soukromníků," těší se s mapkou v ruce Patrik Karadi.

Zájem o dvoudenní akci paradoxně zaskočil i samotné pořadatele z nadace Partnerství. „Takový nával jsme nečekali. Bez padesáti lístků jsme vydali všech tisíc připravených vstupenek," uvedl na závěr festivalu Martin Gillár.

 Zpět